Rice
Nanami se pomalu posadil na posteli. Jedno kouknutí na budík mu stačilo k tomu aby se nekompromisně naštval na člověka co leží vedle něj a vesele si hraje s jeho vlasy.
„Proč mě budíš tak brzo ty krávo?!“
Aiko se na chvíli zatvářila uraženě, ale hned ji to zase přešlo.
„Ale notak zlatíčko,bobánku promiň.
To už si ale Nanami zhnuseně odfrkl, odkutálel se z ložnice. Byl vážně prvotřídní děvkař a nejradši by se za poslední výkon sám poplácal po rameni. Dostal do postele Aiko,Aiko! Holku,kterou nedostal ani ten blbec Masamoto.
Pomalu usrknul horkého čaje,dnešní den začíná fakt dobře. V tu chvíli se mu něco pověsilo za ruku.
„Nii-san!!Ta holka mě vyhnala z koupelny když jsem si čistil zoubky!“
„Hmmmm.Tak chvilku počkej.“ Tohle byl klasický problém ,veškeré její tělesné vnady totiž převyšoval vším opovrhující charakter. V tu chvíli si uvědomil ,že nebude tak úplně lehké poslat ji do háje. No co hodnej chlapec už dávno nebyl ,tak to přinejhorším půjde po zlím.
S holkama jsou samý problémy..K tomuto názoru došel když musel Aiko doprovázet přestože bydlí jen o dvě ulice dál. Zimní teploty se zdárně ohlašovaly,najednou byl rád i za příšerně dlouhou šálu kterou dostal od babičky. Naproti jemu se Aiko třásla jako ratlík,ale jesli čekala hřejivé objetí,popřípadě onu pekelnou šálu,tak se nedočká. Nehodlám si hrát na gentelmana,třeba mě potom nechá sama a ani nebudu muset plýtvat energií.Konečně došli k ohyzdné růžové barabizně a Nanami byl volný.
K domu už se šinul o poznání pomaleji než k Aiko. Potřeboval si trochu schladit hlavu a přemýšlet. Zítra mu bude 18 a on se bude stěhovat z domu kvůli nové škole. Takže si udělal poslední kolečko kolem známého bloku domů a zamířil ke dveřím.
Hned po otevření ho do nosu praštila vůně kari. Joo tohle mu asi bude chybět. Sám totiž vařit neumí a pokud to bude umět jeho spolubydlící ,docela určitě nebude schopen vyrobit takové množství ,aby zasytil Nanamiho žaludek.
„Nii-san,onii-san, koukej co jsem ti nakreslil!!“ Mladší bráška mu visel za rukáv a táhl ho do kuchyně.Na obrázku byla,podle Nanamiho životem prověřéného odhadu,chobotnice.
„Můžeš si to pověsit na lednici v novém domečku.“ Nálada Nanamimu zase o trošku klesla,tenhle malej,blonďatej ďáblík mu taky bude chybět.
Pani Watanabe(Nanamiho matka) sebou při té větě mírně škubla, chovala se normálně ,ale všichni dobře věděli že ji mrzí synův rychlý přesun.Tak jdeme na to ,poslední rodinná večeře...
Nanami byl už od 5ti hodin na nohou. Když ho jeho matka zaregistrovala málem to s ní seklo. Byla to už zažitá tradice ,že je její syn o víkendu před 11hodinou ranní naprosto nepoužitelný. Teď ale běhal po domě 5:35 a byl čilý jako kybernetická myška.
Rychle všechno do krabic,zalepit..
„Sakra kde jsou ty ponožky?!!Co tady dělá to růžový pyžamo?“ Přes svou neprůstřelnou a temnou image byl Nanami naprosto neuvěřitelný zmatkař.Takže si byl svým konečným dobalením jistý až o čtyři hodiny později. Krabic nebylo zas tolik a nový pokoj má i s nábytkem takže veškeré svoje poklady naskládal do rodinného dopravního prostředku a k domu se nechal dovézt. Už se na svého nového spolubydlícího docela těšil. Dovnitř se byl podívat už dvakrát ,ale ždycky tam místo něj byl nějaký záskok. Podle toho co se o něm dozvěděl měl být hodně chytrý ,takže si ho Nanami představoval jako malého brejlatého ufona. O to překvapenější za pár minut byl.
Otevřel dveře a už od prahu cítil vůni vaječné omelety.V duchu si začínal gratulovat ,alespon jeden z nich bude umět vařit.. Chytnul krabici o něco pevněji a vydal se směrem k obyváko-kuchyni aby pozdravil. Když došel na místo a vykouknul, neviděl mu do tváře. Většinu jí totiž měl schovanou za oblakem páry. Už podle celkové vizáže,usoudil že bude velice pěkný.Měl dlouhé blonďaté vlasy uchycené jídelními hůlkami do jednoduchého drdolu,svalnaté tělo mu obepínalo uplé černé triko na kterém měl růžovou zástěru,kterou nejspíše vyfasoval od mamky. Pára pomalu ustupovala...Když byl vidět i nos a ústa,leknutím krabici málem upustil.Utěchou pro něj bylo to ,že ten naproti němu na tom byl stejně. Oboum projelo hlavou jediné slůvko: „Ne!“
Tohle byl člověk ,kterého chtěl Nanami potkat ze všech lidí na světě nejmíň. Naproti němu stál naprosto šokovaný Ryuu Masamoto.
Nanami ho z hloubi duše nenáviděl .Jejich charakter i image byly naprosto odlišné ,on věčný rváč a delikvent a Ryuu nejchytřejší kluk ve městě. I přes tuhle rozdílnost měli jedno společné, byli to nekompromisní protivníci ať už šlo o cokoliv o sporty,rvačky nenáviděli jeden druhého a teď by spolu měli žít! Nutno však zmínit jeden fakt a to ten že zatímco Nanami obdivovatelky přijímal a zkušeně jim lámal srdce ,Ryuu si je držel od těla div ne násadou smetáku.A Nanami ho nenáviděl ještě víc právě proto že se jmenoval Ryuu. Sakra proč se já největší rváč jmenuju Nanami(sedmero moří) a on ,kterej má akorát velkej mozek se jmenuje Ryuu(drak)?! První se z šoku probral Ryuu.Vypadalo to že chce něco říct ale nestihl to. Nanami vystartoval do svého pokoje a nadlidsky rychle prásknul dveřmi. Pomalu se sesunul na zem ,tak tohle je špatný. Ke svému zděšení zjistil ,že mu v té růžové zástěře připadal Ryuu neuvěřitelně roztomilý.
Z pokoje se vyhrabal až po půl hodině ,když na něj Ryuu zavolal.
„Jdu pryč,neudělej tady bordel!“
Huuu ...to bude nářez,prohodil si pro sebe a začal vytahovat věci z krabic.Po 3 hodinách usilovného přemisťování nábytku a vyskládávání pokladů ,byl se svou prací konečně spokojen.K smrti unavený,spočinul na koženém gauči a otráveně zapnul televizi.Ještě pořád se pokoušel vstřebat to s kým má žít. Aniž by to zaregistroval ,začal se dívat na nějakou italskou telenovelu a pomalu se mu začali klížit oči.
Probudil ho až zvuk klíčů v zámku. A neskutečně otravné holčičí chychotání.
„No nazdar.“ Prohodil ke dvoum přicházejícím osobám.
„Čau.“ Odpověděl Ryuu a stisknul vypínač.
K Nanamiho údivu si to do pokoje přišunul Ryuu s Aiko zavěšenou na jedné ruce. Na chvíli zapřemýšlel jestli se má tvářit ublíženě, ale tuhle myšlenku okamžitě zapudil,na herectví už dneska neměl sílu. Takže akorát mávnul rukou a teatrálně zvednul pravé obočí.
Aiko byla ovšem vyděšená ještě víc a chvíli se ze sebe pokoušela dostat nějakou vševysvětlující větu. Nanami se rozhodl ji netrápit,zvedl se z gauče a odešel.
„Nedělejte randál.“ Zavřel dveře.
Ryuu si zrekapituloval co se to tady stalo a po dalším pohledu na zmatenou Aiko mu bylo jasné odkud vítr vane.
Na jednu stranu byl Nanami rád. Zaprvé měl Aiko dřív a za druhé už se nemusí starat o rozchod. Na tu druhou ho ale děsně štvalo ,že se teď bude po Ryuuovi válet a dokonce s ním spát. Počkat cože ? Né nevadí mu to, vůbec mu to nevadí! Snažil se vyděšeně přesvědčit sám sebe. Myslím že jsem nemocnej a mám zastřenou mysl ,zakončil myšlenkovou diagnózu Nanami.
„Pípípípípípípípí.“ Nanami pomalu zašátral po tom neskutečně otravném budíku a vší silou jím praštil o protější zeď. Rána byla tak silná a i po ránu tak dobře mířená ,že se mu z vedlejšího pokoje dokonce dostalo, velice nespokojené odpovědi v podobě zamručení a dvojité dávky ran do té samé stěny. Tak to bychom měli ,alespoň nebudu vzhůru sám.
Pomalu se došoural do koupelny. Nutno podotknout ,že o co méně byli se svým vzhledem spokojeni ostatní teenageři, o to víc s ním byl spokojen Nanami. Pokožka až dětsky hladká. V duchu děkoval bohu všech beďarů že ho této ohyzdnosti ušetřil. Vlasy krátké ,hnědé bez potřeby upravovat a oči nádherně zelené. Jo kámo, sem to ale frajer. Pomyslel si v duchu Nanami když šátral po ručníku.
V tu chvíli vešel do koupelny polonahý Ryuu. I přes to že měl přes ramena přehozenou mikinu ,bylo jeho vysportované tělo krásně vidět a konečky blonďatých vlasů, vesele přepadající přes hrudník ,dodávaly jeho vzhledu na dramatičnosti. Nanami byl šťastný že má před obličejem ručník takže Ryuu nemůže vidět jak se červená. S tou podělanou mentální chorobou musí něco udělat,tohle předse není normální..
„Za to s Aiko se ti omlouvám. Nevěděl jsem že jste spolu něco měli.“ Promluvil k Nanamiho překvapení Ryuu.
„T-to je v pohodě ,stejně jsem to s ní nemyslel vážně.“ Odpověděl a snažil se z koupelny dostat. Což se mu dost dobře nedařilo, jelikož o ně byl Ryuu opřený a úspěšně je blokoval.
„Myslel jsem si to, takže je to v pořádku..ale je tu ještě jedna maličkost.“ Ryuu se šibalsky usmál.
Ačkoliv nevěděl co od té maličkosti čekat,dělal si teď Nanami starosti s něčím úplně jiným. Pomalu ale jistě totiž nabýval barvu rajského protlaku a v duchu házel jednu nadávku za druhou. Ten kretén si toho musel všimnout a teď se na mě směje schválně,pomyslel si ,když už po třetí předstíral. Že se zbavuje neviditelné skvrny na obličeji.
„...Aiko je moje sestřenka.“
Nanami pomalu začal Ryuua sjíždět pohledem,každou chvíli čekal rádu za to že řekl, že to s jeho sestřenkou nemyslí vážně. A byl šťastný když se ani po půl minutě k ničemu takovému neschylovalo.
„A-a-aha, takže jste příbuzní..Uff.“ Až po valné chvíli si Nanami uvědomil co udělal . Nejenom že je šťastný ,že se mezi nimi nec nestalo, nejenom že na Aiko žárlil ,on si oddechl nahlas!! Do prdele, teď už mu bylo jedno jestli si toho Ryuu všimne nebo ne .Vystartoval z koupely jako střela,prásknul dveřmi a zastavil se až o kraj své postele . No tak teď je to už vážně v prdeli.
Ryuu chvíli vstřebával předešlou scénu. Zdálo se ,že se mu Nanami vyhíbá ,ale teď to měl bezpečně ověřené,proč?.....Ne to nemohl vědět,byl vždycky tolik opatrný a někdo jako Nanami by na to nepřišel.Na jeho malé-velké tajemství. Každopádně ,když Nanami z pokoje nevylezl ani po třech hodinách ,začal přemýšlet jestli neslyšel nějakou ránu doprovázející náhlou smrt spolubydlícího.
***
Nanami už notnou chvíli seděl na zemi a přemýšlel. Vždyť má každej den jinou holku, každá ho chce a každej kluk ho obdivuje. Tak proč se ze všech těch prsatic a blondýn ,červená zrovna před Ryuuem?
„Hej jestli ses v tom pokoji už úplně nerozložil,pojď mi pomoct s jídlem.“
Při té větě ,prodělal Nanami malý srdeční infarkt. Zaprvé se s ním dneska už vůbec nehodlal bavit a za druhé jeho vaření vždycky dopadlo úmrtím.Buď umřelo jídlo nebo ten komu pomáhal.
„Jestli nechceš umřít pomalou a bolestivou smrtí,tak mě k vaření nepouštěj.“
„Alespon bych tě udělal šťastným ne?“ Zavolal na něj zvesela Ryuu.
V tu chvíli ale Nanami ,taky vesele, práskal hlavou o stůl ve snaze snížit si tělesnou teplotu.
„Už jdu.“ Snažil se nezůčastněně zamručet ,ale spíše to radostně zavolal.
Ouch, budu si muset na ty emocionální výlevy vážně dávat pozor.
Tak ,teď budu já ten neodolatelný! Sepnul si krátké vlasy sponkami a nahodil klasický audienční postoj. Takový ,kterým přijímal dívčí vyznání. Bože, jsem průhlednej jak igelit..! Ale účel světí prostředky..
***
Ryuu naklonil hlavu mírně na stranu přemýšlel jestli takhle vypadá jako pedofil nebo pes který si je jistý ,že se jeho páníček zbláznil. Každopádně Nanamiho ještě dlouho luxoval pohledem a měl pocit ,že ho oči samy opustí ,protože už můžou v klidu umřít. Ale červenat se nezačal, ne nejsem žádná máčka ,takhle se odhalit nenechám.
Hmm žádná viditelná reakce..tohle bude asi těžší než s holkou. Pomyslel si Nanami. Výzva přijata, ale budu muset rozšířit arzenál.
„Tak s čím tedy potřebuješ pomoct?“
„Vytvaruj rýži.“
Nyní byl Nanami vážně v koncích. Pokud nechtěl Ryuu sestřelit nepřátelskou pirátskou loď ,tak mu budou ty dělové koule ,které vytvoří naprosto k ničemu.
„Nemohl bych radši něco míchat?“ To už otázkou opravdu žadonil.
Ryuu se na něho podíval nejsvůdnějším pohledem ,který měl v zásobě.
„Pokud si to přeješ.“
Nanami cítil jak se začíná červenat. Byl připraven kdykoliv po něm hodit mokrou utěrkou, aby zabránil nejhoršímu. Ale uhnout pohledem nehodlal. Vsadil všechno na jednu kartu a hluboký pohled mu oplatil. V tom si všimnul něčeho naprosto neuvěřitelného. Ryuuovi tváře opravdu vypadaly jako po zásahu kvalitní pudřenky. Jo, tak kdo je tady pán teď co? Se svou ofenzívou byl nyní spokojen a uhnul hlavou zpátky k nádobí.
Ufff. Ryuu si teď vážně oddechl. Jo Nanami je naprosto natvrdlej Heteráč ,určitě si teď myslí ,že jsem se zahřál nad nějakým hrncem. A počítal s tím ,že se k tomu nikdo nebude vyjadřovat.
On ale rozhodně takovou šanci promrhat nehodlal.
„Copak Ryuu měníš se nám na krevetu?“ Naproto zřetelně se usmál.
Když tuhle větu slyšel ,málem se udusil. A navíc si byl docela jistý že zrnko rýže ,které měl na obličeji vdechnul nosem. Proč je vždycky při takové zprávě po ruce něco, čím by se ten dotyčný mohl udusit?Rychle nějakej protiútok,musí něco vymyslet... Zkusil po Nanamim hodit káravý pohled. Ten byl z místnosti rychle vyprovozen odzbrojujícím úsměvem.
Počkat znamená to že...Né to asi ne ,ale každopádně si myslí, že mě dostal. To mu jen tak nedaruju.
„Tvaruješ rýži!“
„Proč já?“
„Protože tě jinak nenakrmím!“
Chvíli si oba hleděli své práce. Nanami začal vykazovat první známky hysterie. Tímhle jídlem opravdu někoho zabiju...
„Půjč mi to!“ Ryuu mu rýži vysypal z rukou a sám se začal pouštět do trojúhelníčků . Během několika málo minut bylo všechno perfektní.
On opravdu umí vařit, pomyslel si Nanami. Další bod do formuláře „dokonalý partner“
„Nanami , musím ti něco říct.“ V ten okamžik by se mohli atmosférou v místnosti bezpečně udusit.
Nanami začal urychleně přemýšlet, jestli si něčeho nevšiml, má přítelkyni? Možná i manželku přece jenom je starší..Může to být žárlivá babička . Pane bože, pomalu začínal propadat panice. Vypadalo to tak slibně..
„JSEM GAY!“ Ryuu byl od hlavy až po paty úplně celý červený.
V tu chvíli spadl na zem tác plný jídla. Ryuu si i v této chvíli nepatřičně uvědomil ,že se dneska asi nenají.
Nanami zčervenal taky ,ale vzteky. Ten kretén si toho všiml a aby nebylo vidět ,že tomu na chvíli věřil, přidržel si před obličejem onen spadlý tác.
„Přestaň si ze mě dělat srandu ty kreténe! Měl si víc holek než já, tak co to tady meleš?! Určitě sis toho všiml a teď si myslíš jak mě dostaneš a budeš se tomu se svou partičkou ještě dlouho pochechtávat. Nenávidím tě!
Teď už tác letěl přímo ve směru Ryuuova obličeje. Neminul , z koutku úst mu pomalu odkapávala krev. Nanami ,však svůj výsledek nestačil zkontrolovat. Utíkal z pokoje a domu a bylo mu úplně jedno ,že je venku zima. Byl vyděšený a tak ochromený ,že by jeho mozku i po ráně kladivem nejméně půl dne docházelo ,že by měl asi umřít.
Ryuu seděl na zemi s hlavou v dlaních, nebrečel ale měl na mále. Co to doprdele bylo? Čekal ,že se s ním Nanami nebude bavit. Popřípadě si z něj bude dělat srandu..Ale co bylo doprdele tohle? Takže tehdy v té koupelně to nebylo protože byl naštvaný? Takže ten poslední dvojsmysl byl v podstatě přesně mířený?
„Sakra!“
Já jsem z nás dvou ten zkušenější, měl jsem si toho všimnout!
Narozdíl od toho Nanamiho , byl jeho mozek až nepředstavitelně aktivní. Musím ho najít musím mu to vysvětlit. Vím co je to za člověka ,jestli někoho nezabije ,tak jsem čínskej bůh srandy..
Z domu vyšel o něco připraveněji než Nanami , šála ,čepice, rukavice... Jestli se kvůli tomu debilovi nachladím tak ho rozsekám, slepím, vysvětlím mu to a přetáhnu po hlavě ptakopyskem Perrym!
Našel ho až po třech hodinách. Byl odhodlaný ho ihned po nálezu pověsit za palce do průvanu ,ale jakmile tu hroudu která na sobě měla jeho oblečení uviděl ,bylo mu jasné ,že už to nebude potřeba.
„V-v-v-vůůůůbec ke měěě néééchoooď.“
No tos teda uhod, nejradši bych se tě nedotknul ani násadou smetáku ale nechat tě tady chcípnou by bylo až moc snadný...Přesně tohle měl chuť říct ,ale neřekl. Nemělo to cenu. Místo toho si ho hodil na rameno a jeleními skoky s ním upaloval domů.
Když bude mít štěstí ,neumře na otravu alkoholem ani na podchlazení a budu si to moct vychutnat sám...
Jakmile na sobě Nanami ucítil Ryuuovi ruce. Byl z něj veškerý alkohol venku tak rychle ,že mu hrozilo úmrtí zajištěné nepřirozeně náhlou abstinencí. Zato svaly ochably rychleji než obvykle ,takže zběsilý úprk ,který měl v plánu, mu teď vesele mával někde z kopce nad městem.Leželo se mu nejspíš dobře ,protože po třech minutách na tom rameni ukázkově usnul.
Probudil se v bytě na gauči a Ryuu u něj díky bohu nebyl.
Ccc jeho spolubydlící se skoro upije k smrti a on mě tady jen tak nechá. Po zašustění papíru z druhého pokoje mu ale zmrznul úsměv. Ne je tady. Jeho mozek ještě nebyl připravený na normální uvažování. Pokud tedy u něj taková situace vůbec někdy nastala. Ale plán byl naprosto jasný. Musí se se dostat do pokoje. Při jeho momentální tělesné stabilitě a rychlosti spíše doplazit ,ale dejme tomu. Pak rychle zamkne a bude čekat až se v poklidu rozloží.
Výborně teorii bychom měli nyní realizace. Je zajimavé ,že si lidé až po jedenácti pivech a dvou vodkách uvědomí, jak moc je jejich pohyb vlastně hlasitý. Při každém sklouznutí kolena po podlaze prodělával menší srdeční zástavy a očekával náhlé otevření dvěří. Nic , nikdo z pokoje nevyběhl ani po něm nezačal házet veškeré kuchyňské nádobí. Buď je na mě moc naštvaný a nebo můj sluch, narozdíl od toho jeho ,dosáhl božských rozměrů. Poslední dva pohyby....natahuje ruku....
„PLÁC!“
Obličejem dopadl přímo do loužičky po které tak neopatrně ujel. Byl si naprosto jistý ,že se mu nyní to kolečko pomerančové limonády neskrývaně vysmívá. Stejně tak věděl že to sem dal Ryuu schválně. Ten bastard, určitě s tím počítal!
V tu chvíli se rozletěli dvěře .Nanami měl v gatích nasráno už při prvním blonďatém pramenu ,který jimi prošel.
Ryuu si stoupl přímo vedle té lidské, momentálni, trosky. Dal ruce v bok ,na důkaz vážnosti situlace ,ale v očích mu bylo vidět ,jak důmyslně past chystal. A jak neskonalou z ní má radost.
„Uááááá!“ Nanamimu se právě před očima vzdalovala poslední šance na přežití, rychle máchnu po klice. Jo chytil ji teď už stačí jenom proklouznout dovnitř a neprodyšně prostor uzavřít. Při Ryuuově momentálním rozpoložení si byl naprosto jistý ,že by klidně změnil i skupenství aby se k němu dostal. Klika klapla ,pomalu se za ni začal dostávat na nohy.
„PRÁSK!“
Nanamiho brada se naprosto nerozlučně spřátelila se zemí a nebyla šance, že by se od ní běhěm dalších pár vteřin dokázala odtrhnout. Za nohy ho totiž držel a zpátky ke gauči táhnul, ten blonďatý démon.Až teď si uvědomil ,jak moc jsou si s Aiko podobní. Pokud jste je totiž naštvaly ,šance na to ,že by jste převoz do nemocnice přežily,klesali rychleji než světová měna.
Nanami byl nadzvukovou rychlostí uveden do pohotovostního režimu a posazen na gauč ,ze kterého ,zhruba před půl hodinou namáhavě startoval.
„No, takže co to mělo znamenat?“ Ryuu povytáhl obočí.
Rychle přemýtal co by mu tak mohl odpovědět? Najednou dostal naprosto božskou myšlenku.
„Coo ?Já si nic nepamatuju, víš ...když se trochu napiju tak mám naprosto neprůstřelný okno.“ Nyní se usmíval, přesvědčen naprostou neproniknutelností svého alibi.
K jeho zděšení se ale Ryuu jenom usmál.
„Takže ti to musím připomenout co? No Nanami pravdou je ,že jsme spolu spali..“
„Co to tady měleš? Spát jsme spolu nemohli ,jakmile jsi mě donesl domů, usnul jsem na gauči a ikdyž jsem byl ožralej jak prase rozhodně jsem nebyl v bezvědomí ,takže bych se probudil.
Doprčic, až po chvíli si uvědomil jakou blbostí se vlastně prozradil. Nyní byl Ryuu navýsost spokojen.
„Ano ,máš pravdu normálně se nemiluju s lidmi ,kteří nejsou při smyslech. Každopádně to posloužilo účelu. Svou otázku nebudu znova opakovat!“
„Napřed mám jednu já, jsi opravdu....“
„Teplej? Jo jak americký kamna! Takže nechtěl bys mi něco říct?“
Nastalo ticho při kterém lidé začínají bláznit.
„Dobře jak chceš ,vymlacet to z tebe nebudu.“
Zvedl se a odešel. Nanami si napřed urovnal všechny myšlenky v hlavě. Byly jenom dvě možnosti. Ta první ,doživotní ignorace. Ta druhá byla nejtrapnější věcí na světě.Jak už ale všichni víme, Nanamiho mozek umřel už někdy po ránu a ještě se nestihl reinkarnovat, takže bylo možné cokoliv...
***
Ryuu ležel na zádech v posteli a už opravdu brečel. Pomalu ale jistě se přidušoval polštářem a byl odhodlaný umřít. Spletl se a to si tím byl tak jistý. Teď už se s ním Nanami nikdy bavit nebude..
„PRÁSK.“ Ryuu se ani nestihl přestat dusit.
„Ty idiote, neseš mě přes půl města domů na zádech, oblíkáš se do růžové zástěry a od božího rána se tady producíruješ úplně nahej! Fakt sis ničeho nevšimnul?!“
Ryuu leknutím spadl z postele a pomalu klapal tlamičkou. Co to má zase být? Chtěl se zeptal ,ale nebylo možné něco pronést, Nanami totiž okamžitě pokračoval.
„ Co jsem ti sakra měl na tom gauči říct?! Nechtěl bych rejpat ale každej člověk se zatím plazil za mnou! Zářezů na posteli mám sice nepočítaně ,ale všechny jsou holčičího pohlaví sakra! To jsem si měl během pěti vteřin změnit celý životní přesvědčení? Nevím jak to funguje mezi chlapem a chlapem tohle jsme ve škole nebrali!“
K Ryuuově posteli se nyní blížil jako terminátor. Ten jenom seděl a nebyl schopný odhadnout jestli umře pomalu nebo rychle. Nyní se totiž vesele houpal a nohy mu visely dvacet centimetrů nad zemí.
Až nyní si Nanami mohl prohlédnout jeho tvář a všimnout si od pláče zarudlých očí. Když tuto okolnost zaměřil. Rychle košili pustil a ustoupil o krok dozadu.
„J-j-já , promiň.“ Otočil se na patě a byl odhodlaný skočit z prvního okna ,které uvidí.
V tom ho ale něco stáhlo za rukáv rovnou k zemi.
„Uá---!“
Delší výkřik už neztihl, byl spolehlivě umlčen polibkem. V hlavě se mu rozsvítila obrovská neonová cedule s nápisem „TOHLE JE ŠPATNÉ“ .Když mu ale Ryuu začal zajíždět pod tričko. Přebila ji úplně jiná: „Hej kámo tohle jsme si nedomluvili, ukaž mu kdo je tu pán!“
Když začal Nanami polibek prohlubovat a Ryuu byl v sedmém nebi ,přece jenom si nemístně uvědomil, že on teda nikdy uke nebude.
Povalil ho na záda a přišpendlil ho naprosto spolehlivě k zemi. V tu chvíli se ale Nanamiho ústa zavřela jako brána do země nezemě.
„Já nebudu holka!“ Ikdyž byl v rozpacích, protože nevěděl co od někoho úplně stejně zkušeného čekat, stále si uvědomoval svoje priority.
„Víš jak dlouho jsi mě nechal čekat? Tak drž hubu!“
V tu chvíli zajel Nanamimu hluboko do rozkroku.
Ještě chvíli se zkoušel vzpírat ,ale po pár zkušených tazích rukou byl naprosto bez šance. Jakmile z jeho úst vyšel první sten , Ryuu využil šance a opět mu bezpečně zapečetil ústa. Pomalu mu začal svlékat triko. Nanami neměl sílu se bránit, jenom poslušně nadzvedl ruce a znovu se položil na zem.
Tohle byla zatím jenom zahřívačka pomyslel si Ryuu a odlepil se od jeho obličeje. Nyní brouzdal po celém jeho těle. Byli stejně svalnatí ,takže to bylo nevýslovné potěšení pro oba. Nanami si zakryl tvář ,aby alespoň z poloviny skryl své rozpaky. Nechtěl si to přiznat ,ale líbilo se mu to čím dál víc.
Jazyk vesele bloudil po krku,uších, bříšku a neochvějně se zastavil u jedné z bradavek.
„N-ne...počkej“ Vykřikoval přidušeně Nanami.
„Oddělej ty ruce!Proč si schováváš obličej...“
„Protože se strašně stydím.“
Moment ! Co to se mnou je, jeho mozek se pomalu probouzel k životu.
„Pane bože.Zněl jsem jako nějaká pana to je nechutný!“
Začal se trochu vzpírat,ale Ryuu měl právě jasnou převahu.Po té větě jenom mírně nadzvedl obočí a přidal na intenzitě ručního motoru.
„Od teď budeš říkat už jenom moje jméno.“ A jemně ho políbil na čelo, v jeho tváři byl naprosto dokonalý intrikářský výraz. Nanami věděl že už není cesty zpět.
Probudil se a pomalu pootevřel oči.Ačkoliv si to nechtěl přiznat,byl naprosto zničený.Jediný pohled na budík mu stačil k tomu aby se naprosto nekompromisně naštval na člověka který ležel vedle něho a vesele si hrál s jeho vlasy. Napřed chtěl prohodit obvyklou větu : „Proč mě budíš tak brzo ty krávo?!“ Ale po chvíli si uvědomil ,že vedle něho neleží podprsenka velikosti D.
„Grrr..“
Něco si nesrozumitelně zamručel do polštáře.Pokusil se zvednout, ale opravdu to skončilo jenom na pokusu.
„Sakra ty šmejde, už nikdy s tebou nepromluvím.“ Chtěl se otočit na bok ale v podstatě nevěděl ,který by pro něj bylo v dané chvíli bezpečnější.
„Když se ti to nelíbí, tak se zvedni a odejdi.A jo ty vlastně nemůžeš.“ V Ryuuově hlase bylo potěšení až hmatatelné.Evidentně byl s odvedenou prací naprosto spokojen.
„Doufám že umřeš pomalu a bolestivě..“ Vražedný plán nedořekl,byl umlčen neodolatelným polibkem.
„Miluju tě.“ Nanamiho až překvapilo ,s jakým klidem to Ryuu řekl.
„Já tebe taky....ty šmejde“ Laskavě se usmál a otočil se k Ryuuovi čelem.
Druhý bok teď opravdu nebude ryskovat....
Poznámka autora: Tahle povídka mě napadla při poslouchání jedné písničky *už si ani nepamatuje jaké * ,každopádně je taková na vycpání. Není nejlepší ,ale ani nejhorší. Je to asi můj první příběh ve kterém nevystupuji přímo já (většinou se vtěluji do jedné z postav ,ať už je kluk nebo holka)... takže teď mají oba dva krasavci moje vlastnosti. Doufám že se vám to bude líbit sama mám tuhle povídku docela ráda ;) S pozdravem vaše Pyrit :3
PS: Taky jsem zjistila že jsem u názvů povídek úchylná na jména jídla xD Doufám že nebudou žádné protesty takže tohle je teda RICE(=rýže) :)